Víra ve smrt

Konečně nastala chvíli kdy jsme se mohli nastěhovat do našeho nového domova. Už jsem úplně zapomněl jaký je to mít svůj vlastní pokoj, úplně jinak se usíná když není slyšet Raskovo chrápání. Navíc mí přátelé ukázali jakou oplývají trpělivostí a kamarádstvím. I když oni sami tvrdě pracovali, mě nechali ať se věnuji svým vlastním záležitostem. Jenže velké množství volnosti u mě spustilo lavinu myšlenek které způsobily do slova pohromu.

Celý příspěvek

Astrální anomálie

12 den, 2 rok PP

Některá rána jsou dobrá jiná horší, to dnešní patřilo k těm horším. Index nám k snídani připravila pouze nějaké zbytky z předešlého dne s výmluvou že už má sbaleno do našeho nového obydlí. Ranní rybaření v podzemním jezeře bylo také tragické, něco velkého jsem chytil jenže místo toho abych to vytáhl na břeh mě to stáhlo s sebou. Když jsem se dostal z vody na celých zádech mi rostly vředy a zachránil mě až duchapřítomný Raska který do mě nalil všelék. Celý příspěvek

Příroda teroru

V co možná nejkratším čase jsme se snažili získat dost peněz na postavení našeho nového domova a taverny v jedné budově. To ovšem znamená plnění mnohem více úkolů za které dostaneme zaplaceno. Byla by škoda papíru kdybych měl vypisovat všechny ohavné práce kterými jsme si museli projít, tak tedy popíši jen tu na kterou do konce života nezapomenu.   Celý příspěvek

Morová rána

Po rekonstrukci sirotčince nás čekalo mnoho dalších nezáživných úkolů a běhání po Nové Naději. Když bylo zajištěno že mají děti nový domov, Pampeliška se uklidnila. Občas se na ně zašla podívat v doprovodu Rukoly aby se ujistila že je vše jak má ale to nebylo zapotřebí. Postarší opatrovatelka byla poctivá žena a peníze určené dětem dostaly děti. Krysy se na zrekonstruovaném území už neobjevily o to víc ale útočily na obyvatele Nové Naděje o několik ulic dál. To byl dostatečný impulz pro Rukolu aby jednoho dne přišla s nepříliš vábným úkolem „mapování kanalizace“ který sliboval ne příliš vysokou odměnu za to ale hodně boje s krysami a vším co se v kanalizacích skrývá.  Celý příspěvek

Nová Naděje otevírá své brány

Je to tu! Oficiální prohlášení radních, že Nová naděje otevře brány i pro lidi z povrchu, visí na všech nástěnkách, které se ve městě nacházejí. Neříkám, že pro nás mágy to bude nějaká velká změna i teď jsme se na povrch dostávali, akorát ne zrovna legálně. Těžba surovin je jedna věc, jenže je kolem toho tolik papírování, že si občas prostě musíte najít jiné cestičky. Abych to nezamluvil – dostaví se i mocný Gilgameš! Chystá se velký ceremoniál na jeho uvítání a oslnivá paráda. Snažil jsem se promluvit s jeho dcerou Soňou (ostatně jsme byli součást skupiny, která jí dostala z černé citadely) jenže se po ní slehla zem. Mám takové tušení, že už dávno není v Nové naději. Celý příspěvek

Z deníku Caleba II. – Prokletí Šinigamiho

I. část si můžete přečíst zde.

1 rok 117 dnů pT α – pozdě odpoledne

Utrpení a beznaděj

Téměř všichni jsou mrtví včetně mé paní. Jsem astrální duch bez pána odsouzený kletbou boha smrti, abych zůstal bloudit na věky po tomto světě. Když zemřu, zase mě mocný bůh Šinigami oživí. Budu trpět v temnotě prázdnoty mezi světem živých a mrtvých, takovým způsobem, že pro to neexistuje pojmenování. Anebo žít ve světě živých v beznaději. Už navěky.

Celý příspěvek

Slunečné dny

Bylo tak příjemné předstírat že se život vrátil do starých kolejí. Je to velmi dávno kdy jsme si mohli dovolit nedělat naprosto nic. Samuel nás poslední poslední rok tlačil stále kupředu bez ohledu na to co chceme my. Musím říct že volnost které se nám dostalo mě ukolébala. Samozřejmě že jsme celé dny neseděli na zadnicích a neopalovali se v záři slunce které jsme tak dlouho neviděli. Byly tu menší prácičky pro Kosťu, tréninky na bojišti a tak. Dokonce jsem si každý večer našel čas abych si promluvil  s každým z mých přátel o věcech které se toho dne udály. Tím bych rád docílil toho aby byl můj deník autentičtější. Nebudu si nic nalhávat, můj pohled na věc nemusí být vždy ten správný.  Jenže vzhledem k tomu čím jsme si prošli v dobách temnoty bylo tohle vše pouze dětská hra. Nebo spíš klid před bouří která se hnala na Novou Naději. Z nádherného snu klidného života mě probudila krutá zpráva, Anjou zemřela.

Celý příspěvek

Západ slunce

Váha mého starého deníků je až neúměrná k jeho velikosti, jakoby příběhy vepsané do něj získaly na váze. Jenže o tom teď psát nechci, to je minulost. Měl bych hlídkovat na hradbách, kam mě poslal Samuel. Jenže málokdo teď dokáže plnit rozkazy s klidnou hlavou. Všichni jsme dostali novou šanci. Temnota byla poražena a my jsme po dlouhé době opět spatřili modré nebe. Já sám bych měl být mrtvý, ale místo toho jsem zde s novým deníkem. Kdysi mi jeden starý přítel poradil, že deník je pro lovce nejlepším přítelem (také se hodí, když narazíte na někoho mrtvého a nikdo dotyčného nezná). Jelikož je tohle pro nás všechny nový začátek, myslím, že by bylo příhodné se  na úvod představit. Ano tak to bude nejlepší, začít od znovu, představit sebe a své přátele. Jmenuji se Měsíční Tanečník a pocházím z malého města jménem Meruňkové město. Byl jsem vychováván guildou mágů, která mě našla jako opuštěného sirotka. Podobný osud jako já sdílí i mí přátelé Raska, Mčau, Rukola, Pampeliška a Enakra Hvězda.

Celý příspěvek