Otevři své oči a povstaň!

Uvědomíš si, že máš zavřené oči a ležíš. Vzduch kolem tebe je velmi horký. Tvé tělo je velmi těžké, končetiny jsou bezvládně položené na rozpálené zemi. Nadechneš se. Neskutečně to zabolelo, snad jak první nádech v tvém životě…

V agonii vydechneš. Možná je načase tu přestat jen tak ležet. Žádná část tvého těla však neposlouchá tvé rozkazy. Uvědomíš si, že je poněkud divné nemít strach. Jakoby si na význam toho slova zapomněl. Nakonec se znovu soustředíš na svůj úkol. Pošleš nekompromisní příkaz svými víčkům. Poslechnou!

Pomalu vidíš jasné světlo. Oči jsou slepené potem. Vidíš ve vzduchu vlnící se plameny a narudlé nebe. Už tu ležíš moc dlouho, nadešel čas se zvednout.

Tvé tělo si pomalu zvyká na tvé příkazy. Svaly se opatrně stahují. Jako první poslechnou konečky prstů u nohou. Naráží na zábranu. Vypadá to, že máš na nohou boty. Prsty na rukou se dotýkají horké půdy. Podařilo se ti pohnout paží. Posuneš jí pod sebe a pokusíš se zvednout. Vypadá to že se ti pozvolna vrací síla.

Podařilo se ti posadit. Kolem tebe je jen zničená země plná ohně bez kouře a jakéhokoliv zápachu. Vlastně necítíš vůbec žádný zápach anebo vůni. Všude okolo to vypadá stejně. Pocítíš touhu odsud vypadnout.

Postavit se na nohy šlo až překvapivě dobře. Horší je to udržet se na nich. Motá se ti hlava a vrávoráš. S každým dalším krokem však získáváš na jistotě. Instinktivně vyrazíš směrem, kde je menší teplo. Nevíš proč, prostě to víš.

Nevíš jak dlouho jsi mohl jít, ale před sebou vidíš chladnou temnotu. Když si oči přivyknou zjistíš že jsi v pralese. Je noc a poprvé cítíš nějakou vůni. Pokračuješ dál. Nějakou dobu jdeš, když tě najednou dožene únava. Spadneš na kolena, pak na břicho a spíš. Nic se ti nezdá.

Otevřeš oči. Stojí nad tebou chlap s divným účesem a doširoka se usmívá. Napřáhne k tobě ruku a řekne: „Vítej mezi svými.“ Gesto pochopíš a přijmeš pomoc. Celé tělo tě bolí a tak přijmeš jeho rameno, o které se můžeš opřít. Přehodíš ruku kolem jeho šedivé kožené zbroje a necháš se vést. Mezitím ještě zakřičí: „Máme tu dalšího!“ Po pár minutách se objeví další s chlápek, také s výstředním účesem a oblečením. Pozdraví tě. Máš z toho pocit, že tě rád vidí. Vedli tě asi hodinu pak jsi ztratil vědomí.

Probudil jsi se v malé, ale dobře zařízené chatrči. Tvé tělo je stále nemotorné, ale nic tě nebolí. Vyjdeš ven a zjistíš že jsi na pobřeží. Moře je krásné i vůně, ale nějak tě to nefascinuje i když podvědomě víš že by mělo.

„Vítej mezi svými.“ Otočíš se a vidíš opět toho muže v šedém. Zkusíš mu něco odpovědět, ale jen zachrčíš. Usměje se: „To bude dobré. Časem.“

Vezme tě na procházku se slovy: „Všechno ti vysvětlím.“ Cestou potkáš další muže, kteří ti přijdou nějak povědomí. Mnoho z nich na pláži trénuje.

„Dnešní den je první, co si budeš pamatovat. Nesnaž se vzpomenout si na svůj předchozí život. Nikdy se ti to nepovede. Je tou součástí dluhu, který jsi ještě ani nezačal splácet. Brzy však začneš. Pokud se chceš zeptat komu, tak to ti nedokážu říct. Nikdo z nás to neví.“

„Ten cejch co máš nad srdcem, znamená že jsi podepsal kontrakt. Pokud jej nebudeš plnit, tak zemřeš. Jaký to se nikdy nedozvíš, ale myslíme si, že ti bylo splnění tvého největšího přání. Takového, že se ti vyplatí za něj dát naprosto všechno. To se stalo. Dal jsi všechno, včetně tvých vzpomínek a teď musíš splatit svou část.“

„Říkáme si kontraktoři a tak nás zná i svět. Ne kvůli našemu kontraktu, to je jen mezi námi a nikdo mimo nás se o tom nesmí dozvědět, ale abychom náš kontrakt mohli plnit, tak přijímáme práci. Necháváme si platit za práci, kterou lidé dělat nechtějí, protože jsou svazovány svými city. My city a emoce nemáme. Tedy většina z nás.“

„Abychom mohli náš kontrakt splácet, tak máme oproti lidem některé výhody. Jsou celkem tři. Jsme silnější, rychlejší a odolnější než lidé kdy budou. Už teď dokážeš běžet rychleji než jakýkoliv člověk a jak dlouho budeš chtít. Tvé síle se žádný člověk nevyrovná. Navíc to je teprve začátek.“

„Pak je tu síla, která pochází z kontraktu. Tu můžeš libovolně používat a získávat novou. Záleží jakým směrem se vydáš. Někteří z nás jsou rychlí bojovníci, jiní umí ovládat elementy anebo se ještě více zaměří na svou sílu a odolnost. Říkáme tomu Karty. Každý také máme unikátní schopnost, která je odrazem našeho přání. Tu svou budeš muset najít.“

„No a ta třetí výhoda – je celkem těžké nás zabít. Pokud člověku někdo probodne srdce, tak okamžitě zemře. To u kontraktorů neplatí. Součástí kontraktu je totiž pojistka, abys neumřel. Nejsi však nesmrtelný. Existují celkem dva způsoby jak můžeš zemřít. První je, když ti někdo oddělí hlavu od těla a ta zůstane daleko. Moc kontraktu může místo spojení hlavy a těla se rozhodnout, že vytvoří hlavu novou. Ty se však vlastníma očima budeš dívat jak vznikla nová hlava a tvé já pak umře. S ním také jedna z Karet. Nová já, pak bude mít tvé původní vzpomínky jako kontraktor. Bude dále pracovat na naplnění kontraktu. Úplná smrt kontraktora nastane jen v jednom případě a to když je zničen cejch kontraktora. Chraň si jej jak to jen bude možné. Stačí jej proříznout a jsi mrtvý.“

„No a teď k tvému kontraktu. Jakmile využiješ sílu, která z něj pochází, tak budeš muset zaplatit svou část. To znamená použiješ svou unikátní schopnost, kartu anebo zemřeš. Čím platíš se brzy dozvíš. Existují celkem tři skupiny kontraktorů. Hodnotíme to podle náročnosti splácení. První, těch je nejvíce. Platí například spánkem, tím že musí jíst anebo nemohou mluvit. Druzí se musí třeba opít, začnou cítit emoce anebo kradou. No a třetí, těch bylo doposud jen několik desítek ti mají nejtěžší splácení. Musí někoho prolít krev anebo lámat si kosti.“

„Tím to ale nekončí. Pokud budeš chtít získat nové Karty anebo posílit ty stávající můžeš svůj kontrakt navýšit. Je celkem pět stupňů kontraktu. Například když musíš jíst, tak stupeň 1 tě nijak neomezuje. Stupeň 2 vyžaduje už více jídla. Stupeň 3 jeden konkrétní druh masa. Stupeň 4 nijak neupravené maso a stupeň 5 znamená, že to maso musí být živé. A to se bavíme o kontraktu skupiny první. Představ si stupeň 5 u skupiny 3. Ovšem jinak se k nejsilnějším kartám a podstatě své schopnosti nedostaneš.“

„A jak získáš Karty? Nové ti může za určitých okolností předat jiný Kontraktor, ale to je jen u těch slabších. Ty opravdu silné získáš tady na ostrově Kontraktorů. Jednou za čas se sejdeme a naházíme zlato či jiné odměny za naši práci na jednu hromadu a započteme rituál. Je jedno co doneseš, jestli zlato anebo rezavou dýku. Důležité je kolik jsi dal do splnění úkolu. Doporučuji ale zlato, to je nejskladnější. Pak započneme s rituálem. Pak získáme nové Karty. Dělí se podle skupin a stupně kontraktu. Prostě ti co platí nejvíce mají přednost. Tyto rituály pořádáme čtyřikrát za rok. Skupina 1 chodí na každý. Skupina 2 většinou jen na půlroční a Skupina 3 občas na roční.“

„Pokud tě zajímá, co se děje s hromadami zlata po rituálu, tak pro nás už nemá žádnou hodnotu. Používáme jej jako zdroj peněz pro naši organizaci. Místní domorodci nás mají za polobohy a jsou nám plně oddáni. Oni tu organizaci vedou a spravují. Není většího města, kde by nezřídili pobočku. Při plnění kontraktů ti vyjdou ve všem vstříc. Sice jednáš sólo, ale jejich pomoc se občas hodí. Vždy je poznáš, podobně jako poznáš další kontraktory. Prostě jsou cítit tím místem odkud jsme přišli. Sice tam nebyli ale žijí kolem už po celé generace.“

„Takže nastal čas tě do něčeho obléct a vyzbrojit se. Já dávám přednost šedým zbrojím.“

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *