Tak jde čas

Uplynulo pět let od posledních událostí. Město Nové Naděje se stalo symbolem svobody a centrem obchodu. Místem které je mimo dosah Magické Rady. Je cílem mnoha dobrodruhů, kteří sem cestují přes celý kontinent. Vždyť doslova povstalo z temnoty.

Ovšem ti co temnotu zažili byli poznamenání. Někteří už nedokázali posunout své nově nabyté znalosti dále, jiní museli hledat nové cesty, no a někteří už se vzdálili samotné existenci…

Apoštol smrti

Po rozpadnutí skupiny si Měsíční Tanečník zařídil malý chrám zasvěcený bohu smrti, kde začal pomalu rozvíjet své schopnosti. Chtěl zůstat věrný idee Shinigamiho a společně s Lilith, která jej doprovázela se starali dohlíželi na duše mrtvých.

Ovšem znáte Měsíčního Tanečníka. Vždy trochu přeháněl. Klasický oltář nahradil trůnem na kterém seděl se svou kosou a poslouchal přání „smrtelníků“.

Třeba zrovna dnes za ním došla jedna rodila. Otec, matka, tři děti a starý muž. Otec řekl Apoštolovi smrti, že jeho otec je nemocný a příliš starý. Rodina se o něj už nemůže více starat a poprosil jej o požehnání zemřít. Měsíční tanečník se zamyslel a řekl: „Jeho čas ještě nenastal.“, pak poslouchal nářek matky, jak se o něj nemohou starat a jakou je přítěží. Měsíční Tanečník přitom sledoval všechny přítomné, cítil jejich emoce, strach ale i stud. Nakonec řekl: „Dobrý, požehnám mu rychlou smrtí, ale musíte zaplatit tisíc zlatých za řádný obřad.“ Rodina mlčela. Cítil jak jsou naštvaní. Řekli že nemají peníze a jak starý muž trpí. Měsíční Tanečník to odmítl: „Bez řádného obřadu to nepůjde.“ Naštvaně odešli, tedy až na staršího muže, kterému ani nepomohli odejít. Doběhla však malá holčička. Uklonila se před Apoštolem Smrti a vytáhla z kapsy několik zlaťáku. Řekla že si šetří na studia, chtěla by být mágem, ale radši pomůže dědečkovi. Starý muž se rozplakal. Měsíční Tanečník usmál: „Dobrá tedy, postarám se o tvého dědečka.“

Jakmile se s ním rozloučila a odešla, starý muž odhodil berly a padl přes Apoštolem Smrti na kolena. Bylo to jasné gesto. Nepočítal že už někdy bude muset vstát.

Měsíční Tanečník chytl svou kosu. Kolem ní zavířil nazelenalý jemný kouř. Natáhl jí směrem k starci. Lilith zaváhala. Apoštol zavřel oči. Něco pronesl a muž se skácel k zemi. Měsíční Tanečník se usmál: „Vstávej!“ Starý muž nechápal co se děje. Zvedl se: „Co se děje?“ „Ještě nenadešel tvůj čas. Zbavil jsem tě nemocí vdechl ti trochu síly. Od teď mi sloužíš. Smrt není něco co se dá koupit, musíš si jí odpracovat.“ Muž si prohlížel své ruce. Byly staré ale ne tolik, zlepšil se mu i zrak, mohl chodit: „Co mám udělat?“ „Tvoje vnučka má nadání, ale přijde o něj pokud zůstane se svou rodinou. Vyzvedneš jí a odvedeš do guildy mágů. Tam jí otestují. Nikdo nesmí marnit svým talentem.“

Poté co odešel se přiblížila Lilith k Apoštolovi smrti až nebezpečně blízko: „To bylo dobré. Byl jsi skoro jako skutečný apoštol smrti.“ Měsíční Tanečník se začervenal a poškrábal se rukou na hlavě: „Ne … to víš … ehm … snažím se.“

Nejednou oba stuhli. Lilth odskočila a dívala se ke vchodu. Obklopila jí nazelenalí záře. U vchodu stáli dva muži. Jeden v dlouhém černém kabátu s dlouhým kopím a druhý v lehké černé kožené zbroji s kuší na zádech a mečem za pasem. Měsíční Tanečník zakroutil hlavou: „Vidět vás dva pohromadě nevypadá dobře…“.

Válečník a duch co spadl z nebe

Aksar seděl v hospodě a popíjel pivo. Dával si ho jen kvůli chuti, věděl že s jeho odolností se nikdy neopije. Není moc alkoholu, které by mu navodilo coby jen lehkou opilost. Teď to bral  spíše jako prokletí. Zanedlouho si k němu přisedl Kejleb. Objednal si taky jedno, ale jinou značku. Aksar se musel usmát: „Už jsi tu tak dlouho, že jsi si oblíbil svou vlastní značku?“ Kejleb přikývl: „No už jsem jako jeden z vás.“ „Tak na to si připijeme!“

Jak diskuze pokračovala dostalo se i na vzpomínky. Kejleb: „No a pak to zkusil na Měsíčního Tanečníka, když v sobě měl toho prime démona.“ Aksra: „No to bylo hodně drsné a rychlé.“ Chvíli byli vážní a pak se rozesmáli. Aksar: „To je strašný. Vždyť to vůbec není vtipný.“ Kejleb: „Trochu jo.“ Aksar: „Trošku je.“ Znovu si přiťukli: „Rád tě zase vidím.“ „Já tebe taky.“

„Proč jsme to vlastně dělali, Kejlebe?“ „Nikdo jiný to dělat nechtěl. Navíc jsem nechtěl zklamat Enakru. Chtěla mít toho nejlepšího astrálního ducha.“ Pak jen trochu smutně dodal: „Možná je nejlepší, že jsme toho nechali.“ Aksar pozvedl litr piva: „Aspoň budeme žít déle.“ Přiťukli si.

Kejleb se zamyslel: „Enakra se mi každým dnem vzdaluje. Snažím se jí porozumět, ale ani nevím jestli je ještě v tomto světě. Mluví o astrálních sférách, paralelních světech a realitách. Popravdě ani nevím jestli jí na mě ještě vůbec záleží anebo už to jen tak hraje.“ Aksar se usmál: „Pokud to hraje, tak jí na tobě záleží.“

Aksar se pokusil zlepšit náladu: „Ještě tě pronásleduje ta tvoje obdivovatelka, chráníte město?“ Kejleb zakroutil hlavou: „Ne co se potkala před rokem a půl s Enakrou. Šli jsme v noci po městě a v jedné uličce potkali několik chlápků – lidských lovců dobrodruhů, kteří ulovili uprchlou otrokyni. Později jsem se dozvěděl, že před svým pánem se snažila uchránit svou desetiletou dceru a zabila jej. Ta malá tam byla taky. Plakala nad jejím tělem. Chtěli jí odvést jako odcizený majetek. Enakra tam stála. Vzhledem k její postavení, mohla jen mávnout rukou a utekli by. Ona nedělal nic. Teprve když jsem se na ní naléhavě podíval a byl rozhodnutý se do toho pustit. Tak mě zastavila. Pohladila stínového lva a ten zakřičel. Ta malá se zvedla. Vzala ze země kámen a brutálně je během chvilky zmasakrovala.“ Aksar zakroutil hlavou: „Co to bylo, hněv alfa samce?“ „Posílení nejvyšší úrovně u Lva – Já jsem králem džungle.“ Pak pokračoval: „To ale není vše. Pozorovala to seshora. Pokud bychom jen prošli, tak by to zařídila za nás. Tak jak je zvykem. Jenomže mi to pokazili. Já to pokazil.“ Druhý den tu malou chtěli popravit, protože to bylo na území Příšeří a tam jsou zákony jiné. Neměl jsem sílu tam ani jít. Ona jí ale zachránila. Přišla mi to večer říct, že už se o tu malou nemusím starat, a tehdy se se mnou rozloučila. Někdo jí viděl, zabila tam taky pár stráží. Teď je na ní odměna.

„A co ty Aksare jak to jde tobě?“ „Poté co jsme se na to vykašlali se mi začali zdát sny o Juno. Myslel jsem si že to je prostě jen tak, ale nějak to dávalo smysl. Nevím jak to vysvětlit ale posílala mě do Riftu. Jenomže znáš to, Rift je nám všem zapovězený. Zkoušel jsem se dostat do nějaké skupiny, založit vlastní, získat licenci na vlastní ludus. Nic mi nedovolí. Moc jsme porušovali pravidla a máme zájem.“ Kejleb se zamyslel: „Přes rift se prý dá dostat, ale žádná skupina tam nevydržela dlouho. Proč myslíš že by tě tam Juno posílala?“  „To nevím, ale musí tam něco být.“

Kejleb přikývl: „Třeba bychom mohli požádat o pomoc Kosťu. Bez Lea by žádný boj o Rift nebyl. Navíc těží z toho nejvíc.“ Aksar jen řekl: „To jsem zkoušel, myslím že jako jednotlivci už nic neznamenáme. Jako skupina jsme měli sílu.“ „Skupinu už asi nesložíme. Enakra je považována za mága třídy SS, podle některých může jako první dosáhnout na hodnocení SSS. Navíc je otázkou jestli je ještě vůbec člověk. Tělo index jí umožnilo stát se plnohodnotným astrálním duchem a cestovat sférami, kdoví jak daleko. Měsíční Tanečník má vlastní chrám ve kterém se stará o duše, Pampeliška lítá po světě na teror vlkovi kdo ví kde a Rukola položila své řemeslo na hřebík a založila si cukrárnu.“ Aksar se podíval upřeným pohledem na Kejleba: „A tebe, by Enakra nepustila.“ Kejleb zakroutil hlavou: „Pustila. Nezapomínej že může být v jeden čas snad na kolika místech chce, umí přenést sebe i jiné kamkoliv na světě. Pokud by mě měl zasáhnout šíp, tak jej promění v prach.“ „Až tak?“ „A její schopnosti a moc roste každou chvíli. Prostě můžeme vyrazit kamkoliv, jen to musí být tento svět.“

Zrovna si na to chtěli připít na neomezenou moc Enakray Hvězdy, když v ten okamžik k nim přišli dva muži. Jeden v dlouhém černém kabátu s dlouhým kopím a druhý v lehké černé kožené zbroji s kuší na zádech a mečem za pasem.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *