Dvě sestry

Sarai a Neiva byly dvě sestry, které měli už odmalička velmi velké nadání pro magii. V sirotčinci je objevila jedna menší guilda Theta. Guildmaster se jich ujal, jak to je zvykem a podrobil je zkouškám, aby zjistil pro jakou magii mají nadání. U obou vyšlo najevo velmi silné nadání pro stínovou magii. V té době vydala Magická Rada nařízení, že děti s takovým nadáním se musí hlásit na Magické Univerzitě. Guildmaster poslechl a sestry poslal k dalším zkouškám.

O rok mladší Neiva prošla, ale Sarai už byla moc stará. V pěti letech už údajně na rozvinutí talentu nebylo dost času. Jejich rozdělení by však Neivu mohlo mentálně poškodit, proto instruktor rozhodl, že jí přijmou. Guildmasterovi bylo řečeno, že o jejich výchovu bude postaráno a že už se nemá na nic dalšího ptát. Pochopil že je něco velmi špatně. Protestoval ale nebylo mu to nic platné.

ad astra per aspera

Sarain a Neiva se dostali do tajného projektu Tarsonis, který vedl stejnojmenný mág. Byl to jeden z nejlepších stínových lovců své doby. Ovšem ostatní jej v oblibě moc neměli. Oddaně sloužil Magické Radě, místo toho aby byl věrný ideálům stínových lovců.

Dívky prošli náročným výcvikem, který neměl obdoby a v mnoha ohledech vybočoval z toho co je ještě „přípustné“.

V šesti letech, kdy měly povýšit své dovednosti stínových lovců se však stalo něco zvláštního. Jejich učitele nahradil Černý Jestřáb. Vysoce postavený a zkušený lovec démonů. Probudil v dívkách démonní magii. Učili se jak obě magie zkombinovat a být lepším lovcem. Podle tradic i běžných zvyklostí se mág učí jen jeden druh magie.

O dva roky později se dozvěděly proč. K osmým narozeninám dostaly zbraně, které neměly obdobu. Byly určeny pro stínové lovce vysoké úrovně, protože měly v sobě matrici na runu. Místo runy však obdrželi černý kámen, do kterého měly zaklít duši vyššího démona.

V útrobách podzemní pevnosti byli v žaláři uvězněni velmi vysocí démoni, někteří staří desítky tisíc let. Každá adeptrka měla jednoho vyhledat, porazit a zaklít do černého kamene.

Z dvaceti dívek v programu Tarsonis přežilo tento úkol jen pět. Neiva démona se štěstím porazila a jeho moc ukryla v černém kameni. Sarain neměla proti tomu svému žádnou šanci, byl jedním z nejmocnějších. Odzbrojil jí jedním úderem, démonickou mocí zbavil všech magických ochran a dostal na pokraj smrti. Doslova jí svým prastarým hlasem vytrhával duši z těla. Když jí však měl zabít, tak rozhodl že se vzdá. Dobrovolně jí dal všechnu svou sílu. Sarain to nikdy nikomu neřekla, ale v rozhodný okamžik mu se slzami v očích zazpívala ukolébavku, kterou slýchala od svého učitele boje s novou zbraní.

Tento učitel, když zjistil co se stalo ihned rezignoval a vydal se na jih do pustiny. To byla oficiální verze. Neoficiálně přerazil Tarsonisovi čelist. Myslel si, že měl naučit jen dívky bojovat s kopím, které využívá runu. Koncept této zbraně sám vymyslel. Netušil, že jej někdo takto zneužije.

Nové posílené zbraně posunuly jejich schopnosti na úplně novou úroveň srovnatelnou s elitními mágy úrovně S. Zdály se neporazitelné. Jenomže ze zbylých pěti zůstaly jen tří. Jedna přecenila své síly a vydaná magie skrz sílu démona si vzala místo many její život. Další oklamal démon. V černém kamenu se jen ukryl. Když to nikdo nečekal, tak zlomil pečeť a uvolnil se. Zabil tu jež se ho pokusila spoutat a zkusil utéct.

Zůstaly tak jen tři.

Když jim bylo třináct měly se stát členkami elitní jednotky, která likvidovala vnitřní hrozby magické společnosti. Jenomže jen jedna z nich se k této elitní jednotce přidala. Dvě sestry si vybrala Magická Rada pro nový účel.

uno sumus animo

Změnila se totiž politická situace. Když se donesly zvěsti, že v Nové Naději někdo stvořil paladiny světla, bylo třeba mít někoho kdo se jim vyrovná. Dívky z projektu Tarsonis byly ideální. Neznali nic jiného než výcvik a Magickou radu uznávali jako jedinou autoritu, které měly sloužit a bez váhání plnit všechna nařízení.

Zvědové získaly podklad pro výzkum a také soulstony – kameny duší, které mocný Tet dal jako odměny těm co prošli stínovým labyrintem. Magická Rada však na rozdíl od vědců z Nové Naděje věděla, že paladiny světla nejde stvořit z mágů, přenesením duše do efektivnějšího těla. K těmto informacím však nikdo jiný než Magická Rada neměl přístup, protože se jednalo o zakázané knihy. Místo toho chtěla rada použít kameny duší jako další zdroj síly. Nechat tělo a zvýšit sílu samotné duše.

Sarai a Neiva, tak dostaly kameny duší.  Brzy pochopily jakou moc jim poskytují.

ad honorem

Poté Magická Rada schválila jejich nasazení. Jednalo se o malé úkoly. V doprovodu Černého Jestřába a jeho jednotky zlikvidovali překupníky s démony, porazili několik nemrtvých úrovně S a také uvěznili mocného démona na kterého byla vypsána odměna už několik desítek let. Všechno bez ovací a v tajnosti.

Černý Jestřáb však opakovaně upozornil Magickou Radu, že si při plnění úkolů nepočínají jako mágové, spíše jako lidé. Podle jeho slov kameny duše změnily jejich přesvědčení z dobra na neutrální a opakoval že lidem se nedá věřit.

memento mori

No a pak přišel důležitý úkol. Vznášející se ostrov Nová Naděje se stal symbolem soužití mezi všemi. Mágové už nebyli na vrcholu a nerozhodovali o všem ve jménu dobra lidí. O své postavení se hlásili různí nemrtví, magické bytosti a zapomenuté rasy, které se vraceli na hlavní kontinent.

Magická Rada tomu však nehodlala přihlížet. Jakýkoliv zárodek odporu byl tajně likvidován. Také sechystala dát tvrdou lekci mocným frakcím Vlkodlakům a Upírům. Dozvěděli se o tajné schůzce vysoce postavených z obou frakcí. Zlikvidovat je naráz by byla silná zpráva.

Pro tento úkol byla vybraná skupina Sarai a Neivy. Společně s doprovodem dalších třiceti dvou stínových lovců a démonních lovců se chystali přepadnout luxusní rezidenci uprostřed velkého města.

Byla to velmi náročná akce, která ze začátku probíhala dobře. Černý Jestřáb, který tomu velel však byl překvapen že narazili na tvrdý odpor vysoce postavených šlechticů z obou rodů. To vedlo i k velkým ztrátám. Dvě elitní mágině se však dostali až ke svým cílům. Ovšem bez záloh.

Jaké však bylo jejich překvapení, že nenarazili na zástupce nejmocnějších. Místo toho je čekal Alfa a Primus. Vůdci obou frakcí. Podle některých starší než mágové samotní. Jejich moc je opředena legendami.

Dívkám se díky jejich zbraním, výcviku, talentu a štěstí podařilo své protivníky zranit. Ti však měli oproti nim daleko více zkušeností a ty také využili. Obě dívky byly poraženy a dívali se jak ta druhá umírá. Sarai porazil Alfa. Vytrhl jí játra a demonstrativně je snědl ještě když žila. Neivě zase Primus a prokousl hrdlo. Za normálních okolností toto nedělají, protože by takto mohl vzniknout další vlkodlak či upír. A to mají všichni šlechtici včetně těch nejvyšších zapovězeno. Ovšem jak je známo. Mág se nemůže proměnit.

Luxusní rezidence v té době už byla po bojích těžce poškozena a rozpadala se. Svůj triumf si tak nemohli vychutnat. Navíc dorazila vojska Magické Rady.

Než však každá z dívek vydechla naposledy, tak se projevila moc kaménů. Ty pojmuly téměř celou jejich duši…

mors certa, hora incerta

Obě těla byla uzavřena do magického sarkofágu a urychleně přesunuta do centrály Tarsonis. Tam dívky byly prohlášeny za mrtvé a jejich těla vyňaty ze sarkofágu. Připravovalo se jejich zpopelnění. Černý Jestřáb  měl za úkol ujistit se, že v jejich zbraních démoni spí a neporuší vázací kouzlo. Jenomže démoni v nich nebyli.

Vyhlásil pátrání a každý kdo mohl je šel lovit. Jednalo se o velmi mocné démony, kteří zabili před spousty let mnoho mágů, než se je podařilo zajmout. Nikdo včetně astrálních duchů je však nedokázal vystopovat.

Černého Jestřába však něco napadlo. Šel se podívat za dívkami. V místě, kde byla jejich těla uložena se totiž nacházela mocná bariera. Důvodem bylo ochránění tajemství. Když jí prošel tak oba démony ucítil. Ovšem byli klidní. Neprahli po pomstě ani útěku.

Našel je nad mrtvými těly dívek. Ten Sarai nad nimi držel ruce a pronášel zaklínadlo. Když mu v tom chtěl Černý Jestřáb zabránit, tak na něj druhý z démonů zaútočil. Černý Jestřáb byl po boji stále zraněn a navíc nechal průchod svým emocím, což démoni dokáží snadno otočit proti útočníkovi.

Mocný démon částečně opravil poškozená těla dívek. Ze soulstonů se pak jejich duše vrátili zpět do těl. Ještě vysláblá Sarai za znehybněným Černým Jestřábem přišla a řekla mu, že je v tom nechal a ona pak se musela dívat na smrt své sestry.

mundus vult decipi, ergo decipiatur

Dívky utekly. Černého Jestřába nechaly žít. Následovalo velké vyšetřování. Tarsonis trval na to, že jejich těla musel posednout mocný démon. Ukázalo se, že vlastně ani nevědí co za démona to bylo. Když sešli to věznice, tak zjistili, že ani není na seznamu uvězněných. Tento přebýval. Věznice nebyla postavena ani mágy ani lidmi. Byl to pozůstatek chrámu dávno vyhubené rasy Nequiquamů jak je posměšně nazýval Řád Krvavých Rytířů. Ovšem existoval i starší záznam, který o nich pojednával jako o těch, kteří měli dohlížet na rovnováhu světa.

Černý Jestřáb však trval na své verzi, že kameny duše z dívek udělali lidi. Proto když byly vystaveny takovémuto zážitku tak je to poznamenalo. Mágové ať zažijí cokoliv, tak to jejich přesvědčení nezmění. Vždy se z toho dostanou.

Magická Rada nakonec projekt Tarsonis nezrušila, fungoval totiž dobře a těch pár adeptek, které za ty roky získali se vyplatilo.

ius ad bellum

Černý Jestřáb projekt Tarsonice opustil a vydal se po stopách dívek. Dlouho nic nenacházel. Po zhruba půl roce však narazil na zprávu o vysoce postaveném lordovi upírů, který byl přepaden na svém panství. Všichni jeho podřízení včetně lidí byli zabiti. On sám skončil s prokousnutým krkem. To bylo hodně zvláštní. Když se dostal na opuštěné panství tak podle stop boje poznal svou taktiku.

Svědky se mu dohledat nepovedlo ale našel lidi, kteří si na dívky vzpomenuli. Dokonce mezi nimi byl i jeden starý stínový lovec, který je z zpovzdálí pozoroval. Údajně měl chvíli pocit, že v jedné jakoby cítil upíra v druhé vlkodlaka, ale když zjistil že jsou mágové tak mu došlo že asi moc pil.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *