Leovo tajemství, které všichni znají ale nikdo o něm nemluví

Jakmile Měsíční Tančník usnul, rozzářily se runy na jeho Apoštolově kose, jejíchž světlo vidí jen mrtví. Během pár vteřin se vedle ní zhmotnila Lilith. Neudržela rovnováhu a dopadla na kolena. Zhluboka oddechovala.

Tohle bylo moc energie z očištěných duší. Měsíční Tanečník rozhodně nemarní čas a svou roli Apoštola smrti chce plnit jak jen to jde. Energie z duší, které očistí od jejich pozemských hříchů se sice ukládají v kose, ale ta si na to musí „zvyknout“. Lilith rozhodně nebyla jako strážce kosy ideální kandidát. Vlastně její duše na to nikdy ani zdaleka neměla, jenomže si jí vybrala Yuno, bohyně války.

Soustředila se na svůj výcvik. Pokud bude Apoštol potřebovat pomoc, tak v části kosy je uloženy Shinigamiho archiv. Jsou tam všechny potřebné znalosti, která získal Shinigami a jeho služebníci. Archiv byl doslova nekonečný, ale podařilo se jí najít něco, co se Měsíční Tanečník naučí až za stovky let. Mocné kouzlo, které umožní pro duši vytvořit tělo. Prozatím na to nemá schopnosti, kapacitu mysli ani dostatek energie, ale v nižší formě půjde vytvořit něco jako astrální projekce i když vázaná na slabou schránku. Spotřebuje to pasivně hodně současné energie. To však nevadí, to potřebuje.

Strážce kosy dokáže přebrat část schopností Apoštola smrti, aby jej chránil. Má tedy přístup k energii, kouzlům i schopnostem. Pro Lilith nebyl problém kouzlo použít, protože to pro ní bylo přirozené. Horší bylo si formu udržet. Po pár pokusech však už věděla jak na to.

Stále vedle postele a uvědomila si, že znovu cítí chladný vánek zdejšího podnebí. Bylo to tak příjemné. Musela se usmívat. Dívala se na své nové ruce. Sevřela je v pěst. V ten okamžik se zavlnil vzduch a ona se objevila na střeše. Zavrávorala, rychle se však vzpamatovala.

Tohle je dobré pomyslela si. Hodně dobré. Kouzlo Shinigamiho přízraků. Ve spektrální formě dokázali překonávat téměř libovolné nemagické bariery. Soustředila se a sérií krátkých skoků byla za hradbami městečka. Zhluboka oddechovala. Natáhla ruku směrem ke kose, která od ní byla stovky metrů. Během pár vteřin z ní získala potřebnou energii.

Nastal čas se porozhlédnout. Soustředila se a krátkými skoky se dostala před sto metrů do vzduchu. Roztáhla velká černá křídla, která připomínala dva pláště několik metrů velké. Už to bylo dávno co jako Sucuba mohla létat. Tohle bylo sice jiné, ale povědomé. Stáhla křídla a střemhlav k zemi nabrala rychlost. Pak je znovu roztáhla a plachtila směrem k základně Podsvětí. Uvidíme co se tam děje…

Proplížila se do základny. Díky skokům to pro ní nebyl problém i když věděla, že jí kdykoliv může spatřit někdo z mocných kontraktorů. Jejich schopnosti nechtěla podcenit. Hledala Lea. Znala jej jen z vyprávění, ale právě on se dostal k druhé kose poraženého Apoštola a sestavil podle jejího vzoru menší verze. Dal je lidem, aby je použili na svou ochranu.

Zastihla jej v jeho pracovně. Seděl téměř u stropu na kladce a něco si kreslil do zápisníku. Skryla se do stínu a sledovala jej.

Za pár minuto do místnosti vešel jeden z kontraktorů. Byl to Pan Šedý. Také jej znala z vyprávění. Měsíční Tanečník a jeho přátelé jej měli rádi. „Zdravím Leo. Byl jsem v Nové Naději a potřebují, abys jim pomohl s arkanitovými zbraněmi. Tvé návrhy jsou skvělé a díky nim se vyrovnají týmy strážců arkanitovým nájezdníkům, ale co se mezi nimi objevili i lidští útočníci, tak dostávají na zadek.“ Leo jen nehybně seděl a dál si kreslil. Pan Šedí pokračoval: „Hele já tě chápu. Jako kontraktor vím co je to žít s prokletím, ale ty nemusíš. Jsi člověk, udělali jsme co jen šlo. Teď je načase jít dál a věnovat se dalším pro…“ zadíval se na stěny místnosti, které byly pokryté kresbami. Přišel k nim. Pak se rozhlédl. „Asi už jsi od toho svého projektu upustil…“ Pak zakroutil hlavou. „Ne ne, ty jsi od něj neupustil. To by to tu vypadalo jinak. Právě naopak …“ Zasmál se. „Ty jsi to vyřešil a už tě to nebaví! Chlape mám za tebe radost.“

Leo se svezl po laně dolů. Podíval se na Pana Šedého: „Máš to pro mě?“ Ten přikývl: „Samozřejmě“ a podal mu malou kytici. „Půjdeme za ní?“ Leo přikývl.

Vyšli směrem na sever od tábora. Pan Šedí doprovázal Lea jako jeho osobní strážce. Prošli zasněženým lesem až se dostali na malou mýtinu. Lilith je oba sledovala z povzdálí. Na mýtině byly na sobě naskládané kameny. Leo k nim přišel a položil na ní kytici: „Přišel jsem na to, jen ty budeš potřebovat ještě čas, než se ke mě vrátíš.“. Pak odešli.

Lilith se přiblížila ke kamenům. Jakmile se k nim přiblížila uvědomila si, že to je něčí hrob. U kamenu byla i deska na které stálo „Enjou – Slibuji ti, že jsi můj jediný a nejdůležitější úkol.“ O dívce Enjou slyšela. Její duši roztrhal Démon oceli.

Znenadání ucítila velké množství duševní energie. Otočila se. Několik metrů od ní stála malá dívka s dlouhými rudými vlasy až po pás. Na sobě měla žluté šaty s kápí a bílou sukni. Její velké oči se zničehonic změnili z hnědé na rudou: „Ty květiny jsou pro mě.“ a ušklíbla se. Zaútočila tak rychle, že to Lilith se svými schopnostmi nedokázala ani poznat. Její schránka se rozletěla na kusy. V ten okamžik si jí přitáhla kosa.

Co to bylo? Ta duševní energie byla neuvěřitelná.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *