Zrod Apoštola

Neměl jsem nijak dobrý pocit z toho co jsem se chystal udělat, jenže občas je potřeba spálit všechny mosty. Lilith nemarnila čas a po večerech mi vysvětlovala vše co potřebuji znát k tomu abych byl hoden Apoštolské kosy. Vůbec se nezměnila, i když teď byla čistou duší a nic na ní nepřipomínalo její démonickou minulost. Stále měla svůj zvláštní úsměv který se mi vryl do paměti a pohled kterým byla schopná zahnat celou armádu bojových velbloudů. Kromě úsměvu byla ale Lilith i neoblomná, aspekt kovu který ve mě spí musí pryč a to i za cenu mého života. 

Ráno jsme se sešli u snídaně jako obvykle. Všichni byli skvěle naladění a já doufal že jim nepokazím náladu svými úmysly. Jakmile všichni dojedli chopil jsem se kosy a poprosil o pozornost. Když se Lilith objevila nastalo hrobové ticho. Všechny jsem představil protože například Rukola se s Lilith za dob Datlového města nikdy nesetkala. Pak jsem začal vyprávět o kose a čím ve skutečnosti je. Všichni pozorně poslouchali jen Raska se občas zeptal na něco co mu nebylo jasné. Nakonec jsem oznámil že v sobě mám aspekt kovu a že potřebuji pomoci se ho zbavit. Tehdy napětí povolilo, Pampeliška otočila oči v sloup, Enakra se chytla za čelo a Raska dostal záchvat smíchu. Rukola byla očividně jediná kdo mě bral vážně protože zalovila ve své brašně a hodina na stůj svůj lovecký deník. Začala v něm horlivě listovat a tiše si mumlala „Vymítání, zabití, démoni…“ Když se dal Raska trochu do hromady se slzami v očích mi řekl. „Fakt si myslíš že o aspektu nevíme? Už bylo na čase, ani nevíš kolik průšvihů jsme za tebe museli žehlit.“

Po tom co jsme několik hodin promýšleli kdo by nám s tím mohl pomoci se větší část naší skupiny rozutekla. Když Rukola prošla každou stránku svého loveckého deníku oznámila mi že není způsob jak mě zachránit. To vytrhlo z apatie Pampelišku která nám vrčením naznačila stav své nálady a oznámila že jde za Zelenou. Tak jsem tedy osaměl a přemýšlel. Aspekt byl dost silný na to aby si hravě poradil s Apoštolkou smrti. To znamená že na jeho uvěznění budeme potřebovat pomoc někoho hodně silného. Potom tu byla věc o kterou Rukola mimoděk párkrát naznačila… jestli se vymítání přeci jen povede nejspíš to zabije vše co je ve mě. Po zádech mi přejel mráz… obětovat Nightcoora a Stína? Považoval jsem je za přátele a tohle je věc kterou bych příteli neudělal.

Jako první se vrátila Pampeliška a s ne příliš povzbudivými správami. Prostě mi oznámila že zemřu a tím pro ní byla celá věc uzavřená. Dlouho jsem z ní páčil jak to zjistila a co jí řekla Zelená. Nakonec mi trochu nesouvisle vyprávěla návštěvě podsvětí a o tom že musela Zelená obětovat veverku aby se k těm informacím dostala. Jestli jsem jí pochopil dobře tak náš malý kostěný kamarád skupuje všemožné  vzácné knihy které má ukryté ve obrovské podzemní knihovně. Ta je ale chráněna jakýmsi kouzlem do kterého když vstoupí živá bytost zestárne a zemře. Tuhle teorii potvrzuje fakt že Zelená poslala veverku v nejlepších letech a vrátil se její potomek. Nicméně knihu kterou potřebovala Pampeliška získat sehnala. Byla prý psaná jazykem kterému nerozuměla. Odnést si jí s sebou Zelená nepovolila a tak se dala do čtení, tedy prohlížení obrázků. Každý končil stejně, smrtí toho kdo je aspektem posednut.

Raska také nenesl žádné dobré zprávy, navštívil Luciena (vůdce znovu začínajících rytířů krve) jenže nic se mu zjistit nepodařilo. Se zajímavými se vrátily až dívky které navšívily našeho bývalého mentora Samuela. Podle toho co mi vyprávěly nebyl Samuel z návštěvy moc nadšený. Už při příchodu je upozornil že pověsil lov na hřebík a že s celou věcí nechce mít nic společného. Také ale upozornil na jistou osobu  se kterou jsem se už setkal. Je to dívka,… nebo spíš bytost která se vydává za dívku to nedokážu posoudit. Má sněhobílé vlasy a rudé oči, její jméno neznám ale co vím je, že má zvláštní vztah s Calebem. Když Caleb umřel po druhé a nemohl se znovuzrodit do našeho světa přišla za mnou při večerní modlitbě takhle bělovláska a dala mi pramen Calebových vlasů. Prostě se objevila z ničeho nic a ptala se po Calebovi. Když jsem jí řekl že zemřel a že potřebujeme nějaký kus jeho oblečení nebo něčeho co má rád dala mi pramen temně černých vlasů. Podle Samuela je takhle dívka osoba která by mohla pomoci i mě.

Širo, tak se totiž bělovlasá dívka jmenuje je dost zvláštní. Na první pohled bych tipl že je ghou, jenže jsem měl jsem tu čest jich několik poznat a nepodobala se žádnému z nich. Měla velký přehled o bozích a všem co se jích týká. Dokonce vyprovokovala Rasku a to se jen tak nevidí. Povzdechla si totiž že k tomu aby mi mohla pomoci je zapotřebí zběhlý kněz nebo minimálně šírej z chrámu bohyně Chaotu. Když to Raska zaslechl tak se zatvářil zaraženě, poté si sundal jakýsi náhrdelník a když ani tím neupoutal pozornost Shiro na rovinu vyklopil že on je šírej. Širo se mu vysmála ale když zvážněla oznámila mu že je pouze oblíbenec Yuno ale že by to mohlo stačit. Velkým problémem se ukázal být Caleb, netuším na co Shira narážela když mluvila o jeho pomoci ale Caleb se sebral se slovy „Jo ale beze mě.“ a odešel. Raska nejspíš ví o čem je řeč, řekl že to zařídí.

Čekání před chrámem Yuno mi připadalo jako věčnost, bylo pozdě večer a nikde ani noha. Než jsme mohli začít se samotným obřadem bylo potřeba zařídit pár maličkostí, jako například několik desítek litrů kvalitní krve. Nerad to přiznávám ale snažil jsem se nemyslet na to odkud jí Edvardi vzali. Stála nemalý obnos peněz ale nevypadalo to jako by měli s jejím získáváním problém. Při té myšlence mě zamrazilo.

Rukole jsem předal urnu ve které byl původně aspekt kovu zapečený,  říkala že ona si s tím už nějak poradí. Raska se postaral o krev kterou všechnu vylil do malého obřadního bazénku. Bylo jí tam dost na to aby se v ní mohl někdo vykoupat kdyby chtěl. Poté mi Shira oznámila ať se svleču a zbavím všeho co nechci aby nenávratně zmizelo. Se svlékáním jsem nespěchal, měl jsem obavy z toho co se bude dít ale vzpomínka na Lilith byla jako světlo na konci tunelu. Vyvolal jsem Nightcoora a Stín, můj démonický kůň byl z toho co se kolem děje zmatení a já ho poplácal po krku. Chtěl jsem jim říct něco uklidňujícího ale nic mě nenapadlo. Nejtěžší bylo odložit kosu, byl jsem úplně nahý ale bez ní jsem si připadal bezbranný a úplně sám. Podle pokynů Shiry jsem si vlezl do bazénku s krví. Na Raskovu žádost jsem zavřel oči „Přezbrojení! Armagedon!“. Čekal jsem na nějaká slova magie nebo zaříkávání ale v celém chrámu bylo naprosté ticho. Oči jsem měl dle pokynů pevně zavřené a byl jsem po krk v krvi. Byl to nepříjemný pocit ale dalo se to vydržel, jenže pak jsem zaslechl pohyb a dostavil se úplně jiný pocit. Chladný a bodavý přímo na krku, pootevřel jsem oči a poslední věc co si pamatuji bylo ostří obrovského černého meče trčící mi z krku a na jeho konci Raska.

Něco mě přinutilo otevřít oči, nebo spíš někdo. Raska se nade mnou skláněl celý bledý. Rukoly jsem si všiml opodál jak ze sebe strhává krvavé oblečení. Snažil jsem se posadit ale nešlo to, síly mě opustily. Raska mi pomohl na nohy a s oblečením. Shira stála opodál a mlčela. Do plahočil jsem se ke svým démonům a pokusil se je odvolat do svého nitra. Nightcoore nervózně zafrkal, nic se nastalo. „Dej tomu čas, si zesláblý, skoro jako člověk.“ Ozvala se Shira za mnou. Měla pravdu, kosu jsem za sebou do slova táhl ze všech sil. „Tvoje oči, zase sů jiné.“ Sdělila mi Pampeliška ale upřímně mi to bylo jedno, jediné po čem jsem toužil byla postel. Když jsme se rozcházeli všem jsem poděkoval za jejich pomoc a nechal se dopravit do postele. Rukola si ponechala urnu i se spícím aspektem. Chtěl jsem jí před ním varovat jenže jsem si uvědomil že je stínový lovec, určitě ví co dělá. Nějakým zázračným způsobem jsme se Stín, Nightcoore i já vešli do mého pokoje, bylo sice trochu těsno ale nevypadalo to že by to komukoliv vadilo. Lehl jsem si na lůžko a něco mě napadlo. Pokusil jsem se proměnit v raráška, nic. Zkoušel jsem všechny přeměny ale nic se nastalo, dokonce jsem žádnou z nich v sobě necítil. Byl to zvláštní pocit. Až po chvíli mi došlo co jsem provedl, bylo mi jasné že při očistě budu muset něco obětovat, jenže proměnu v incuba? Ležel jsem tiše a myslel na Lilith. Co tomu asi řekne? Byla to její křídla která jsem dnes obětoval. Objevila se prakticky ihned jak jsem na ní pomyslel. Vznášela se kousek nad zemí a dívala se na mě. Nic neříkala jen mě pozorovala. „Všechny proměny jsou pryč.“ oznámil jsem jí. Lilith se usmála a natáhla ruku. „Trápí tě že si přišel o křídla?“ Vím že to není možné ale v tu chvíli jsem cítil její dotek. „Netrap se, viděla jsem Apoštoly a veř mi, ani jeden křídla nepotřeboval.“ Posadil jsem se abych jí viděl do očí, vypadaly odhodlaně. Její pohled sjel ke kose, zvedl jsem jí ze země a otevřel. V rukou jsem pocítil zvláštní mravenčení a příval energie. Lilith se usmála. „Gratuluji, nyní si Apoštol.“

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *