Špinavé praktiky dobrotivých mágů

Otřesy jsou čím dál častější, celé dny pracujeme na odklízení trosek. Bylo by skvělé si aspoň večer na chvíli odpočinout….  jenže chvíle kdy se otřásá zem nenechává chladným nikoho.

Ráno začíná klasicky snídaní a přerozdělováním úkolů. Mčau dnes vypadá nějak pobledle, docela mě vytočilo když sem se od něj dozvěděl že byl v nemocnici, nikdo se mi o tom neobtěžoval říct. Vypadá to ale že po zdravotní stránce je v pořádku jinak by ho přeci nepouštěli domů. To co začínalo jako klasická budovatelská přednáška skončilo docela mno…řekněme divně.  Jeden z radních, nám aspirantům oznámil že včera byla napadena skupina mágů jménem Serenity, naštěstí se všechny podařilo zachránit a díky svých skvělým zásluhám jsou prvními adepty na paladiny světla. Nemusíme ale prý mít žádný strach, nejlepší z nás dostanou šanci v druhém kole.

Po snídani se za námi zastavila Anjou, mladá kontraktorka z budoucnosti. Přišla si popovídat, údajně je s naším světem více čí méně spokojená akorát k lidem se prý chováme dost neurvale a nadřazeně. Vůbec nechápeme o čem to mluví… lidé nemají takové možnosti jako mágové a tak je naše povinnost chránit je a starat se o jejich životy. Netuším co kde Anjou viděla nebo slyšela ale takhle to prostě u nás funguje a tím se řídíme.

Než jsme se všichni rozešli za svými povinnostmi promluvil jsem si se Samuelem. Ptal jsem se na amforu kterou mne obdarovala bohyně války. Docela dlouhou dobu si ji prohlížel a pak mi sdělil že žádné přesné informace pro mě nemá ale podle znaků na spodní části je to něco jako vězení pro mocného prime démona. Může to ale být i levná atrapa a určitě bych za takové věci neměl platit pouličním prodejcům.

Dnes se konal další Shinigamiho obřad, mnoho lidí umřelo na mor ( nebo spíš to je oficiální verze ) dostavil se dokonce Kosťa a dva kontraktoři. To co vypadalo jako vzdání úcty k mrtvým bude mít ještě dohru. Někdy v půli obřadu se  Kosťa nenápadně přesunul k Enakře a potichu spolu o něčem rozmlouvali.

Večerní hodiny alchymie se dost protáhli, je už dávno po večerce a touhle dobou bych měl být v posteli. Cesta do hospody by mi zabrala dost dlouho a kdybych potkal nějaké Modrokabátníky mohly by mít hloupé řeči. Proto jsem vyvolal Nightcoora aby mě co nejrychleji odvezl. Jeho chování mě dost zarazilo, nejdřív se ke mě vůbec nechtěl přiblížit jako by měl z něčeho strach a vůbec nekomunikoval. Pokusil sem se ho pohladit aby se uklidnil ale jeho nervozita jen zvíšila. Dost mě jeho chování popudilo a on tu změnu nálady musel vycítit protože našpicoval uši a poklekl přede mnou. To mě naprosto vyvedlo z míry, nikdy nic podobného neudělal a já rozhodl že se lepší bude pohádám se strážemi než chudáka dál trápit, později si s ním budu muset o celé záležitosti promluvit.

Další den a má předtucha se ukázala jako správná. Enakra nám u snídaně sdělila že s námi potřebuje nutně mluvit Kosťa. Cestu do zakázané části města důvěrně známe akorát cílová budova se jaksi změnila. Nejsem si jistý jestli jsme na správné adrese, stojíme před domem s názvem Kosťův Ráj a zdráháme se vejít. Raska jakožto válečník se ujímá iniciativy a vchází, po několika minutách je ale zase venku a vykašlává kouř, to bude zase den.

Kosťa z nás neměl velkou radost, pěkně vyčinil Enakře že když s námi chce nutně mluvit tak to znamená hned a odvedl nás do zadní místnosti kde je více soukromí. Po tom co nám náš kostnatý kamarád sdělil důvod naší návštěvy jsme pro změnu neměli radost my z něj. Lea prý odvedli modrokabátníci na radnici a při jeho zatýkání zabili kontraktora který ho hlídal. Kosťa apeloval na naše dlouho trvající přátelství a prosil ať  Lea vysvobodíme.

Naše první kroky vedli za Samuelem, doufali jsme že bude mít nějaké informace o tom co se stalo. Štěstí nám přálo, popíjel v hospodě. Enakra se z něj snažila dostat něco co by se nám mohlo hodit ale nikdo z nás netušil že poslouchá ještě někdo další. Ve chvíli když bylo vyřčeno Leovo jméno z přítmí vykročila Anjou. Byla neobytná a my jí nakonec  museli prozradit že Lea odvedli na radnici,  chvíli tam mlčky stála a přes obličej jako by jí přelétl stín. Pak se beze slova otočila, proskočila nejbližším oknem a ani kompas nebyl schopný najít její přesnou polohu.

Naše další kroky vedli na radnici, podle Enakry kompasu z ní vycházel Leův signál nejsilněji. Vrátný se chvíli cukal a nechtěl nás pustit ale Enakra zatlačila na ty správné páky a po tom co se dozvěděl že jsme z útvaru 69 každý dostal visačkou. Problém nastal u výtahu, nikdo z nás nepočítal s tím že je magický a pouze obsluha ho dokáže ovládat. Náš plán byl že přes sebe hodíme ve výtahu magický plášť který nás udělá neviditelnými. S obecenstvem nikdo nepočítal a už vůbec se s takovým které nás nebude chtít vzít do námi zvoleného patra. Díku bohům Mčau věděl jak na něj, sice nás to stálo dost veliký obnos peněz ale jsou i horší věci než úplatný úředník.

Projít mezi strážemi nebyl problém, neviditelný plášť sehrál svojí roli skvěle, dokonce máme správné dveře a se svým démonickým zrakem  jsem zjistil že nejsou magické. Bohužel pro nás jsou na dohled stráže a my tak uvízli na mrtvém bodě. Není způsob jak se dostat dovnitř aniž bychom neupoutali pozornost. Přemýšleli jsme dlouho a magický plášť už z nás začal vysávat životní sílu aby udržel kouzlo v chodu, situace vypadala beznadějně a pak Enakra uchopila klíč který sem jí ještě neviděl použít. V jejích rukou se objevila lira a chodbou se okamžitě rozezněla tichá píseň ukolébavky.

Máme Lea!!! Nevím o co tu jde ale pěkně ho zřídili. Menší konflikt nastal když jsme si všimli strážného v rohu místnosti který nespal. Už si pro nás šel třímaje v rukou obrovskou sekeru ale na Raskově krku zazářil přívěšek vyrobený se srdce labyrintu, my díky němu získali převahu nad strážcem a rychle se vypařili. Právě probíháme městem a snažíme se setřást stráže které za námi vyslali, vypadá to že úplatný úředník přece jen neměl tak moc zavřené oči jak tvrdil.

Leo je v bezpečí, čekám na své přátele a doufám že se jim nic nestalo. Radnice rozmístila po městě hlídky a bylo dost těžké se s nimi vypořádat. První nebyla příliš důkladná, Enakra vyvolala svého astrálního ducha který vypadá jako hodiny. Jejich speciální vlastnost je že pro cokoliv co je v nich uchováváno čas neexistuje. Navíc se ty hodiny sami od sebe pohybují podle toho kam jejich majitelka jde, takže jsme do nich Lea strčili a první hlídka neměla šanci. S tou druhou to bylo obtížnější, jeden z modrokabátníků byl nejspíš zběhlí v astrální magii protože bez okolků šel a podíval se co je v hodinách ukryté. Mčau tuhle nepříjemnou záležitost vyřešil černým uhlím které do sebe naládoval a my pak zmizeli v oblaku kouře. Už jsme byli skoro v zakázané zóně města když si nás všimla početná skupina modrokabátníků, nebyla jiná než se proměnit v Incuba a přelétnout i s Leem přes nejbližší střechu přímo do zakázané zóny.

Moji kamarádi to zvládli! Právě se přiřítili do Kosťova Ráje jako by je honila armáda probuzených hlavní ale je že jsou živý a zdraví. Ač nerad mám pro ně špatné zprávy, mluvil jsem s Kosťou a i když bude Leo v pořádku nutně potřebuje získat předmět po kterém nejspíš rada šla a který je schovaný v jeho ateliéru. Na jeho získání jsou ale mágové krátcí, úkryt  je v jednom ze sloupů a může ho najít pouze člověk. Ještě že Kosťa jednoho přivedl, nevypadá sice moc chytře ale na všechny členy personálu našeho kostnatého kamaráda je spolehnutí.

Ten člověčí zmetek chtěl pláchnout! Tohle si s Kosťou ještě vyřídím! Všechno šlo bez problému, tedy do té chvíle než jsme získali to pro co jsme přišli. Mí přátelé čekali venku a hlídali. Zrovna jsem se škrábal na střechu kde bych se v klidu přeměnil v Incuba a dolétl až do zakázané zóny i  s tím člověkem a on nikde! Ještě že má Mčau tak rychlé reflexy, když ten kluk vyběhl beze mě uvědomil si že je něco špatně, nažhavil se a toho člověka sundal takovým způsobem že po dobu příštích dvou týdnů bude srkat jídlo brčkem.

Pro dnešek mám psaní dost, i démoní lovci musí spát.

 

1 komentář u „Špinavé praktiky dobrotivých mágů

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *